Lysá hora v Beskydech - okruh z Malenovic přes Satinské vodopády

Horské chaty na Lysé hoře

Na vrcholu Lysé hory fungují dvě chaty s restaurací a ubytováním. Nejútulnější je Bezručova chata, která patří Klubu českých turistů (KČT). Původní chata vyhořela 11. března 1978 a nová byla otevřena 25. listopadu 2015. Při stavbě pomáhali dobrovolníci a peníze ze sbírek. Současná budova je téměř věrnou kopií původní chaty. Za pěkného počasí si sedněte na terasu s výhledem na Fatru a Tatry.

Chata má 5 dvoulůžkových pokojů s vlastní koupelnou. Pokoj stojí 1500 Kč za noc bez snídaně. Rezervace jsou možné pouze e-mailem a kuchyně vaří do 19:30. Otevírací dobu a aktuální informace najdete na oficiálním webu: Bezručova chata

Druhou chatou je Chata Emil Zátopek – Maraton, pojmenovaná po legendárním českém běžci. I tady najdete ubytování a restauraci. Před chatou stojí dřevěné stoly s krásným výhledem na vzdálené vrcholy a socha jelena. Vedle je ještě menší Chata Emil Zátopka – Desítka, která nabízí další místa k přespání. Podrobnosti najdete na webu: Chata Emil Zátopek – Maraton

Nocování ve stanu

Na Lysé hoře můžete přespat ve stanu. Ve spolupráci chaty se Správou CHKO Beskydy tu funguje takzvané nouzové nocoviště. Nejde o běžný kemp. Nachází se na travnatém pásu pod Bezručovou chatou, vyznačeném na fotografii na webu chaty. V létě tu bývá plno, protože hodně lidí přichází na západ slunce a ráno čeká na jeho východ. Podrobnosti si nejlépe domluvte e-mailem: Bezručova chata

Pamatujte, že jde o jedno z mála takových míst v českých Beskydech. Stavění stanů jinde v CHKO Beskydy je zakázané a strážci přírody mohou uložit pokutu v řádu několika tisíc korun. Podobná nocoviště fungují také u chaty Skalka a na Pustevnách.

Parkování

Auto je nejlepší nechat na parkovišti u opuštěného hotelu Petr Bezruč v Malenovicích, odkud náš okruh přímo začíná. Parkoviště je placené, celodenní stání stojí 100 Kč. Míst je dost, o víkendech se ale rychle zaplní, proto se vyplatí přijet brzy ráno. Souřadnice parkoviště: 49.566962, 18.425354

Popis trasy

Z parkoviště hned vstupujeme do lesa a vyrážíme po zelené. Delší dobu jdeme lesní pěšinou, až dojdeme k prvnímu rozcestí. Tady můžete pokračovat mírnější trasou podle zeleného značení, nebo si cestu zkrátit vyšlapanou pěšinou, kterou jsme vyznačili na mapě. Zkratka je ale mnohem strmější. Dál po cestě uvidíte další odbočky, ty už však leží v přírodní rezervaci. Tam se nesmí opouštět značená trasa ani používat zkratky.

začátek zelené trasy

zkratka, kterou popisujeme

Po pořádném stoupání úzkou kamenitou pěšinou v hustém lese přecházíme na modrou značku. Chvíli jdeme po širší a mírnější cestě, brzy ale znovu odbočíme na užší lesní pěšinu. Stále stoupáme, až dorazíme k dalšímu rozcestí, kde se dál držíme modrého značení. Les postupně řídne a mezi stromy častěji prosvítá slunce.

Po dalších 4 km přicházíme k rozcestí na Malchoru, odkud poprvé vidíme vysílač na vrcholu Lysé hory. O pár metrů dál se cesta znovu dělí. Můžete si vybrat kratší, ale strmější žlutou trasu, nebo delší a mírnější modrou. My volíme rychlejší variantu. Žlutá stoupá v serpentinách přímo svahem Lysé hory a brzy vychází z lesa, odkud se otevírají výhledy na obce v údolí.

Asi po 15 minutách docházíme k vysílači a míříme k oficiálnímu vrcholovému bodu. Potom sestupujeme k chatě, protože z této strany vrcholu je nejhezčí výhled. Uvidíte okolní beskydské vrcholy a za dobrého počasí i Tatry, Malou a Velkou Fatru. Jsou tu také stoly, u kterých si můžete dát svačinu, nebo zajít do restaurace v chatě.

Po krátké přestávce vyrážíme dolů po červené a poté přecházíme na žlutou značku. Je to moc hezký úsek lesem s vysokými korunami stromů. Za rozcestím už potkáváme o něco méně lidí.

Pod Lukšincem u informační tabule pokračujeme rovně a stále sledujeme žluté značení. Míjíme chatu U Veličků s malým obchůdkem a rozlehlé ostružiní, u kterého si dáváme krátkou přestávku. Za chatou už trasa vede po asfaltové cestě.

Přicházíme na rozcestí Satina, kde odbočujeme k Satinskému vodopádu. Je to krátká zacházka, která stojí za to, tak ji nevynechte. Napojíme se na zelenou značku a dojdeme k dalšímu rozcestí. Čeká nás ještě krátký úsek kamenité pěšiny, která prudce stoupá. Na závěrečném úseku dávejte pozor: zelená v jednom místě odbočuje na dost zarostlou a špatně značenou pěšinu. Právě ta vede přímo k hotelu Petr Bezruč a parkovišti, kde jsme nechali auto.

Satinské vodopády

Satinské vodopády patří k nejznámějším místům na úpatí Lysé hory. Potok Satina pramení na jejím severním svahu ve výšce přibližně 900 m n. m., v lese Lukšinec nedaleko rozcestí na Malchoru. Vodopády leží nad hotelem Rajská bouda v Malenovicích a oblíbeným výletním místem byly už v 19. století.

Od roku 2006 je chrání přírodní památka Vodopády Satiny. Zahrnuje asi kilometr dlouhý úsek potoka, který místy vytváří až 15 metrů hlubokou skalní soutěsku s několika vodopády, stupni a peřejemi. Geologové považují skalní koryto Satiny za jeden z nejlepších příkladů tohoto typu koryt v české části Karpat. Hledejte v něm takzvané obří hrnce, tedy kulaté prohlubně ve skále vyhloubené vířící vodou a kameny, které unáší. Od roku 2011 vede k vodopádům naučná stezka Lysá hora a soutěskou prochází chodník s lávkami.

Nečekejte tu obrovské kaskády. Satinské vodopády jsou poměrně nízké a oblíbené jsou hlavně díky snadné dostupnosti. Od cesty je potřeba sestoupit k potoku a potom se vrátit nahoru, ale stojí to za to. Zvlášť v horkých dnech, kdy je ve stinné soutěsce příjemný chládek.

Jak se nám šlo

Nám tento okruh vyšel na 12,6 km s celkovým převýšením 941 m. Prošli jsme ho přibližně za 4,5 hodiny, bez přestávky na snídani na vrcholu.

Na Lysou horu jsme vyrazili poslední teplý víkend prázdnin, takže na trase bylo hodně turistů. Na samotném vrcholu bylo opravdu plno, protože lidé přicházeli ze všech stran pěšky a mnozí přijížděli na kole. Při sestupu už bylo mnohem klidněji, protože se turisté rozptýlili po různých cestách. Pokud hledáte klid, vyrazte na Lysou horu ve všední den nebo brzy ráno. Nám výhledy vynahradily i rušnější úseky.

Na tomto okruhu se nám líbila hlavně pestrost. Čekají vás lesní stoupání, vyhlídkový úsek žluté trasy na otevřeném svahu, panorama z vrcholu až k Tatrám a nakonec klidné údolí se Satinským vodopádem. Na konci prázdnin bylo u cesty také plno lesního ovoce, hlavně ostružin a borůvek.